Oka nezamhouříš
9. 2. 2010 v 17:14„Jednou se mi zdálo o domě kde bydlím,“ vyzáblý muž se opíral o verandu a kouřil.
„Všechno tam bylo stejné. Jen každá skříň… každá skříň byla plná mrtvých těl.“
Odklepal popel z cigarety do zašedlé trávy. „Za doktorem mě poslala žena. Děsilo ji, jak křičím ze spaní.“
Přikývl jsem. Po nezoraných polích se začaly dloužit stíny. V podhůří se stmívá brzy. „Půjdeme? Za chvíli začne skupina.“
Hubený muž potřásl hlavou a zadusil cigaretu. Společně jsme vešli do starého domu. Myslím, že kdybychom věděli, co nás tam čeká, byli bychom vděční i za své noční můry.
Vzpomeňte si na nějaký hororový film. Vybavte si pocit, který cítíte, když hrdina prožívá něco strašidelného. Na to slabé mrazení v zádech. Máte to?
A nyní si představte, že jste to vy, kdo sestupuje po zrezlých schodech do černé tmy. Nedíváte se na plátno, ale přímo cítíte chladný kov v ruce, vnímáte zastřené zvuky a upínáte oči do šera, kde něco schouleného čeká. Chtěli byste zažít tenhle pocit?
Máte možnost.

RSS